Popis vozidla – Autorská stavba motocyklu s leteckým motorem z roku 1908. Motor je přesná kopie originálu z Londýnského technického muzea. Kromě motoru je celý motocykl mou konstrukcí.
Prosím zvětšenou základnu pro stojan motocyklu o rozměrech 50 x 70 cm.

Popis vozidla – Motocykl zajímavé a revoluční konstrukce, třímístný v sólo verzi, svařovaný rám, unikátní odpružení přední vidlice, nadčasová litá kola, přítomnost prostoru na zavazadla a dvou nádrží, netypická lékárnička, předehřev náhradní zapalovací svíčky a mnoho dalších zajímavostí.
Plus nádherný, dlouhozdvihový „Liebish motor“ s jedním válcem o objemu 600ccm, který se vyznačoval jednoduchostí, silou a výdrží.
Zajímavá barevná kombinace s lahodícím zvukem..

Popis vozidla – Luxusním typem byla v nabídce Albina Liebische dlouhá šestistovka vybavená staršími hliníkovými koly, přídavnou nádrží a panelem s tachometrem a hodinkami. V polovině 30. let, v době, kdy již zavedl vlastní výrobu levnějších kol z lisovaného plechu, zužitkoval zásobu starších, a především výrobně daleko dražších kol na tento Luxusní typ.

Popis vozidla – V roce 1935 slavil Albin Liebisch desáté výročí zahájení výroby motocyklů. Nabídl tak model označený jako Jubiläums Typ tedy Jubilejní typ. Motocykl dostal jako první model této značky nová kola pro pneumatiky současného typu. Ostatní modely si zatím zachovaly tehdy již zcela zastaralé tzv. falcové pneumatiky. Jubilejní typ byl v roce 1935 dostupný za 9800 Kč.

Popis vozidla – Po zahájení výroby Lidového modelu s dvoudobým motorem omezil Liebisch výrazně výrobu čtyřdobých strojů. Především šestistovky v krátkém rámu se koncem 30. let stavěly jen výjimečně. Vystavený stroj je tak pravděpodobně jedním z posledních dochovaných exemplářů tohoto typu. Motocykl na akcích velmi často užívá Jiří Zezulka, hlava rodinného klanu. Rodina se klubových akcí účastní vždy s největším počtem motocyklů.

Popis vozidla – Albin Liebisch byl konstruktér s vlastní představou o dokonalém cestovním motocyklu. Pravděpodobně jako první na světě zavedl v sériové výrobě hliníková odlévaná kola nebo společné lavicové dvojsedlo pro jezdce a spolujezdce. Podobně jako Liebisch byli často i uživatelé jeho motocyklů osobnosti s touhou odlišovat se. Motocykly Čechie–Böhmerland bylya stále jsou nepřehlédnutelné. Vystavený stroj byl při renovaci doplněn idylickou kresbou na zavazadlovém kufru, doplňkem v duchu excentrických majitelů těchto motocyklů.

Popis vozidla – Mercedes-Benz SLS AMG není jen auto, je to hřmotný milostný dopis historii motorsportu zabalený do hliníku a německého inženýrství. Byl to první vůz, který divize AMG vyvinula kompletně „“od nuly““, a výsledek dodnes bere dech.

Design a konstrukce: Návrat „Racka“
Hlavním poznávacím znamením jsou samozřejmě vzhůru výklopné dveře (Gullwing), které odkazují na legendární model 300 SL z 50. let.
• Šasi: Vůz stojí na hliníkovém prostorovém rámu (spaceframe), což zajišťuje vysokou tuhost při zachování relativně nízké hmotnosti.
• Rozložení váhy: Díky koncepci transaxle (motor vpředu, převodovka vzadu u nápravy) má SLS téměř ideální rozložení hmotnosti.
• Aerodynamika: Čisté linie doplňuje vysunovací zadní spoiler, který se aktivuje při rychlosti nad 120 km/h.

Motor: Poslední svého druhu
Srdcem vozu je legendární jednotka M159. Jde o evoluci motoru M156, ale s výraznými úpravami pro supersportovní využití:
• Mazání se suchou skříní: Umožňuje umístit motor extrémně nízko (pro lepší těžiště) a zabraňuje odlivu oleje v prudkých zatáčkách.
• Charakter: Na rozdíl od dnešních přeplňovaných motorů má tento V8 okamžitou odezvu na plyn a zvuk, který připomíná blížící se bouři nebo startující stíhačku.

Popis vozidla – Ferrari 458 Speciale je mnohými považováno za vrchol éry atmosférických motorů značky z Maranella. Je to ostřejší, lehčí a technicky vyspělejší verze modelu 458 Italia, která byla představena v roce 2013 na autosalonu ve Frankfurtu.

Srdcem vozu je oceňovaný motor s kódovým označením F136 FL. V době uvedení šlo o nejvýkonnější atmosférický osmiválec na světě (z pohledu litrového výkonu).

Motor: 4.5L V8 (90°)
Maximální výkon: 605 koní (445 kW) při 9 000 ot/min Točivý moment: 540 Nm při 6 000 ot/min
Převodovka: 7stupňová dvouspojková (F1)
Pohon: Zadní kola (RWD)
Hmotnost (suchá): 1 290 kg (o 90 kg méně než Italia)

peciale není jen „“vylepšená Italia““, je to v podstatě jiné auto.

Aktivní aerodynamika: Vpředu jsou pohyblivé klapky, které se otevírají ve vysokých rychlostech pro snížení odporu, a vzadu je mohutný difuzor s aktivními prvky.

Systém SSC (Side Slip Angle Control): Inteligentní systém, který v reálném čase vypočítává úhel smyku vozidla a upravuje trakci a elektronický diferenciál tak, aby i amatér mohl projíždět zatáčky kontrolovaným driftem.

Interiér: Odlehčený na maximum. Chybí koberce (nahrazeny hliníkem), v mnoha částech je místo kůže Alcantara nebo karbon a chybí dokonce i přihrádka před spolujezdcem.

Výfukový systém: Dvě masivní koncovky umístěné výše (namísto tří centrálních u Italie), aby udělaly místo pro obří difuzor.

Zajímavost: Specifický výkon motoru je 135 koní na litr, což je u nepřeplňovaného motoru naprosto fascinující hodnota. Právě proto je dnes 458 Speciale vyhledávaným sběratelským artiklem, jehož cena neustále roste.

Popis vozidla – LaFerrari (projektové označení F150) je prvním sériovým hybridem značky Ferrari. Představeno bylo v roce 2013 na autosalonu v Ženevě jako nástupce legendárního modelu Enzo. Název „LaFerrari“ v italštině znamená doslova „To Ferrari“, čímž automobilka naznačila, že jde o definitivní vyjádření jejích hodnot a technologií.

Srdcem vozu je hybridní systém HY-KERS, inspirovaný technologiemi z Formule 1.

Spalovací motor: Atmosférický dvanáctiválec V12 s úhlem sevření válců 65°.

Objem motoru: 6262 cm³ (6,3 litru).

Výkon spalovacího motoru: 800 koní (588 kW) při 9000 ot./min.

Elektromotor: Systém KERS přidává dalších 163 koní (120 kW).

Celkový kombinovaný výkon: 963 koní (708 kW).

Točivý moment: Celkem přes 900 Nm.

Převodovka: 7stupňová dvouspojková F1.

Jízdní výkony

Maximální rychlost: Přes 350 km/h.

Vůz využívá extrémně lehký monokok z ručně kladených uhlíkových vláken (celkem 4 různé druhy karbonu).

Pohotovostní hmotnost: Cca 1365 kg (velmi nízká na hybridní vůz).

Rozměry: Délka 4702 mm, šířka 1992 mm, výška 1116 mm.

Brzdy: Karbon-keramické Brembo (398 mm vpředu, 380 mm vzadu).

Aktivní aerodynamika: Vůz v reálném čase mění polohu klapek v difuzoru a zadního křídla pro optimální přítlak nebo minimální odpor.

Exkluzivita: V roce 2016 byla představena otevřená verze (kabriolet) s názvem Aperta. Vyrobilo se jich jen 210 kusů. Pouze 27ks v bílé barvě. Přesný počet je ze záznamů registrů, spottingů aut, aukcí a sběratelských portálů. Oficiální dostupný seznam neexistuje.

Sedadla na míru: Sedadla v LaFerrari nejsou nastavitelná. Jsou pevnou součástí šasi pro úsporu hmotnosti a snížení těžiště. Místo sedadla si řidič nastavuje polohu pedálů a volantu.

Testování: Na vývoji se podíleli tehdejší piloti F1, Fernando Alonso a Felipe Massa.

Design: Na rozdíl od předchozích modelů (Enzo, F50) nebyl design navržen studiem Pininfarina, ale interním týmem Ferrari pod vedením Flavia Manzoniho.

Popis vozidla – Ferrari 575M Maranello z roku 2003 v ikonické barvě Rosso Corsa je ztělesněním italského Grand Touringu. Písmeno „M“ v názvu znamená Modificata, což značí, že Ferrari vzalo už tak skvělou 550 Maranello a vybrousilo ji k dokonalosti.

Design a Exteriér: Rosso Corsa jako povinnost
V barvě Rosso Corsa (závodní červená) vypadá 575M přesně tak, jak si malé dítě představí „Ferrari“. Design od studia Pininfarina je nadčasový – dlouhá kapota, svalnaté boky a useknutá záď (Kamm-back).
• Aerodynamika: Oproti předchůdci má 575M upravené nasávací otvory a přední spoiler pro lepší přítlak.
• Kola: Klasické pětipaprskové ráfky, které nechávají vyniknout masivním brzdám.
• Postoj: Je to auto, které vypadá rychle, i když stojí na parkovišti před hotelem v Monaku.

Motor a Výkon: Srdce V12
Pod kapotou bije atmosférický dvanáctiválec, který je mechanickou symfonií. V roce 2003 šlo o jeden z nejlepších motorů planety.

Převodovka a Technologie
Model 575M byl revoluční tím, že poprvé do silničního dvanáctiválce Ferrari přinesl převodovku F1 (elektrohydraulické řazení pádly pod volantem).
• F1 řazení: Umožňuje bleskové změny rychlostí, které v roce 2003 působily jako z jiného světa.
• Adaptivní podvozek: Systém nezávisle tlumí každé kolo v závislosti na povrchu a stylu jízdy, což z 575M dělá překvapivě pohodlné auto na dlouhé cesty.

Interiér: Luxusní kokpit
Uvnitř je to kombinace prémiové kůže a sportovní funkčnosti. Verze z roku 2003 už měla vylepšenou palubní desku a modernější uspořádání přístrojů.
• Materiály: Špičková kůže (často v béžové kůži Cuoio nebo černé, které skvěle kontrastují s červeným lakem).
• Dominanta: Velký otáčkoměr uprostřed přístrojového štítu, který vás neustále láká k červenému poli.

Popis vozidla – Ferrari Amalfi (2026) je horkou novinkou v portfoliu Maranella, která byla představena jako přímý nástupce modelu Roma. Zatímco Roma byla „La Nuova Dolce Vita“, Amalfi posouvá tento koncept směrem k vyšší agresivitě a modernějším technologiím.

Ferrari u modelu Amalfi zůstalo věrné osvědčené rodině motorů F154, ale provedlo řadu vylepšení pro rychlejší odezvu.

Typ motoru: V8 přeplňovaný dvěma turbodmychadly (Twin-Turbo), uložený vpředu uprostřed.

Přesný objem: 3 855 cm³

Maximální výkon: 640 koní (cv) při 7 500 ot./min.

Točivý moment: 760 Nm (dostupný mezi 3 000 a 5 750 ot./min).

Zajímavost: Inženýři odlehčili vačkové hřídele a zvýšili otáčky turbodmychadel až na 171 000 ot./min, což prakticky eliminovalo prodlevu turba.

Amalfi opravuje prvky, které byly u Romy občas kritizovány (např. perforovaná maska v barvě vozu).

Nová tvář: Přední část nyní zdobí výrazná černá lišta propojující LED světlomety, což vozu dodává širší a nižší postoj.

Aktivní křídlo: Zadní spoiler má tři polohy a při rychlosti 250 km/h generuje přítlak téměř 100 kg.

Verze Spider: Existuje i otevřená verze se plátěnou střechou, která se složí za 13,5 sekundy (i při jízdě do 60 km/h).

Návrat tlačítek: Na volantu se objevila fyzická tlačítka namísto čistě dotykových ploch a vrátil se i klasický červený startovací knoflík.

Displeje: V kabině dominují tři obrazovky – 15,6″“ pro řidiče, 10,25″“ centrální dotykový panel a speciální 8,8″“ displej pro spolujezdce.

Podvozek: Vůz využívá systém ABS Evo a Side Slip Control (SSC) 8.0 pro dokonalé drifty pod kontrolou elektroniky.

Ferrari Amalfi je navrženo jako 2+ coupé berlinetta (tedy dvoudveřové kupé s pomocnými zadními sedadly). Jeho karoserie je evolucí konceptu „Grand Tourer“, který Ferrari započalo s modelem Roma, ale Amalfi přidává mnohem více svalnatosti a technické čistoty.

Popis vozidla – Ferrari nedávno oživilo legendární název pro svůj nejnovější plug-in hybridní supersport, který přímo navazuje na technologie modelu SF90 Stradale, ale posouvá je na novou úroveň.

Pohonné ústrojí: Hybridní systém kombinující dvakrát přeplňovaný V8 o objemu 4,0 l a tři elektromotory.

Celkový výkon: Ohromujících 1 050 koní (cv). Samotný spalovací motor dodává 830 cv.

Zrychlení (0–100 km/h): Méně než 2,3 sekundy.

Maximální rychlost: Přes 330 km/h.

Aktivní aerodynamika: Vůz nemá klasické pevné křídlo. Místo toho využívá systém, který dokáže měnit režim mezi nízkým odporem a vysokým přítlakem (High Downforce) za méně než sekundu. Při 250 km/h generuje přítlak 415 kg.

Podvozek ABS Evo: Nový systém brzdového asistenta umožňuje extrémně přesné dávkování brzdné síly i v zatáčkách, což zkrátilo brzdnou dráhu ze 200 km/h o několik metrů oproti předchůdci.

Designový odkaz: Designer Flavio Manzoni se neinspiroval jen původní Testarossou, ale i závodními speciály 512 S a 512 M. Zadní část vozu má „dvouocasou“ architekturu (twin-tail), která integruje výfuky a aerodynamické prvky.

Popis vozidla – Škoda Enyaq RS Race ukazuje, že i koncepční vůz může projít vylepšením. Po vzoru nového vozu Škoda Enyaq Coupé RS si soutěžní speciál přisvojuje designový jazyk Modern Solid a přidává k němu řadu dalších úprav. Konstruktéři Škoda Motorsport se rozhodli projekt posunout na vyšší úroveň, zužitkovali zkušenosti získané s loňským vozem a učinili další důležitý krok k rozvoji elektrifikovaného motorsportu a udržitelné budoucnosti.

Popis vozidla – Tato úprava není jen o barvě, je to o oslavě materiálu. V rámci programu Ferrari Tailor Made si zákazníci volí celokarbonovou karoserii, kde není struktura vláken skryta pod lakem.

Vizuální efekt: Celé auto odhaluje dokonalou symetrii karbonových plátů. Vlákna na sebe v napojích dílů precizně navazují (tzv. book-matching).

Odstíny: Karbon může být ponechán v klasické šedé/černé, nebo může být tónovaný (např. do modra, červena či zelena) pomocí speciálního transparentního laku.

Kontrastní detaily: Verze XX bývají doplněny kontrastními linkami (livery) v barvách jako Giallo Modena (žlutá) nebo Arancio Flammetta (oranžová), které zdůrazňují aerodynamické prvky, jako jsou „louvery“ na blatnících a vstupy vzduchu.

SF90 XX je hybridní monstrum, které kombinuje dvakrát přeplňovaný vidlicový osmiválec se třemi elektromotory.

Model XX je na první pohled rozpoznatelný díky pevnému zadnímu křídlu – jde o první silniční Ferrari s pevným křídlem od dob legendárního modelu F50.

Přítlak: Při rychlosti 250 km/h generuje auto neuvěřitelných 530 kg přítlaku.

S-Duct a vývody: Přední kapota obsahuje specifické kanály, které odvádějí horký vzduch nad vůz, zatímco boční „žábry“ (louvers) na blatnících snižují tlak v podbězích.

Extra Boost: Nový režim, který krátkodobě poskytne maximální výkon elektromotorů pro výjezd ze zatáčky (technologie odvozená z Formule 1).

V interiéru verze Carbonio a vista pokračuje téma odlehčování. Najdete zde:

Monokoková sedadla: Speciální závodní sedadla s viditelnou karbonovou strukturou, která jsou i přes svou tuhost překvapivě pohodlná.

Alcantara a technické tkaniny: Minimalizace kůže ve prospěch materiálů, které nekloužou a neodrážejí světlo.

Odlehčení: Odstranění koberců a zjednodušení dveřních panelů ušetřilo drahocenné kilogramy.

Pokud uvažujete o koupi, mám pro vás drobnou „překážku“: celá produkce byla vyprodána ještě před oficiálním představením.

Počet kusů: 799 kupé (Stradale) a 599 kabrioletů (Spider).

Popis vozidla – Škoda Fabia RS Rally2 je soutěžní vůz skupiny Rally2 vyvinutý Škoda Motorsport a představený v roce 2022. Vychází ze čtvrté generace Škoda Fabia, ale jde o kompletně přepracovaný závodní speciál určený pro soukromé týmy po celém světě. Navazuje na mimořádně úspěšné modely Fabia Rally2 (dříve R5) a Rally2 evo a od svého uvedení si rychle vybudovala pozici jednoho z nejkonkurenceschopnějších vozů své třídy.Vozy Fabia patří díky úspěchům v kategorii Rally2 k nejúspěšnějším závodním speciálům všech dob. Jen v roce 2025 s nimi jezdci doslova ve všech koutech světa nasbírali 4 566 startů v 1 283 soutěžích, ať už šlo o světové, kontinentální, národní, či jiné šampionáty a podniky. Toto množství startů proměnili jezdci v 1 200 pódiových umístění, z toho 459krát stáli piloti vozů Škoda na stupínku nejvyšším. Technicky je vůz vybaven 1,6litrovým přeplňovaným čtyřválcem o maximálním výkonu 216 kW (290 HP) a točivém momentu okolo 430 Nm, pětistupňovou sekvenční převodovkou a pohonem všech kol. Karoserie je upravena pro soutěžní účely, tudíž je vyztužena a doplněna o bezpečnostní rám, přičemž celková hmotnost musí činit minimálně 1230 kg. Důraz je kladen na spolehlivost, ovladatelnost a výkon na různých površích, stejně jako na optimalizovanou aerodynamiku pro vyšší stabilitu ve vysokých rychlostech.

Od svého debutu zaznamenala Fabia RS Rally2 řadu úspěchů a dominance v kategorii WRC2. Významným milníkem byl titul mistra světa WRC2 v roce 2023 pro Andrease Mikkelsena. Vůz se pravidelně umisťuje na předních příčkách v mistrovství světa i regionálních šampionátech a pokračuje v tradici Škoda Motorsport jako jednoho z nejúspěšnějších rally výrobců ve skupině Rally2.

Popis vozidla – F430 Spider byla ve své době revoluční díky zcela novému motoru z rodiny „Ferrari-Maserati“, který nahradil starší jednotky v modelu 360 Modena.

Typ motoru: Atmosférický vidlicový osmiválec (V8) s úhlem sevření 90°.

Objem: 4,3 litru (4308 cm3).

Výkon: 490 koní (360 kW) při 8 500 ot./min.

Točivý moment: 465 Nm při 5 250 ot./min.

Zrychlení 0–100 km/h: cca 4,1 sekundy.

Maximální rychlost: přes 310 km/h.

V roce 2005 byla sekvenční převodovka F1 (elektrohydraulický manuál) naprostou špičkou.

Princip: Jde v podstatě o manuální převodovku, kde spojku a řazení ovládá počítač a hydraulika na pokyn pádly pod volantem.

Charakter: Oproti dnešním dvouspojkovým automatům je F1 v modelu 430 syrová a mechanická. Při ostrém řazení ve vysokých otáčkách ucítíte citelné „kopnutí“, které dodává jízdě na dramatičnosti.

Manettino: Model F430 byl prvním silničním Ferrari, které představilo tento otočný volič na volantu. Umožňuje měnit nastavení podvozku, kontroly trakce a rychlost řazení převodovky F1.

Spider si zachovává elegantní linie kupé, ale přidává plátěnou střechu, která se elektricky složí za pouhých 20 sekund.

Ferrari F430 Spider je považováno za „sweet spot“ mezi modernou a klasikou. Je dostatečně rychlé na to, aby dnes nikoho neurazilo, ale zároveň z něj cítíte mechanické propojení, které u nejnovějších modelů s přeplňovanými motory a digitálními asistenty trochu mizí.

Popis vozidla – Ferrari 612 Scaglietti je jedním z nejelegantnějších modelů v historii maranellské automobilky. Jde o plnohodnotné 2+2 místné Gran Turismo, které spojuje extrémní výkon s luxusem pro dálkové cesty. Ferrari 612 Scaglietti (vyráběné v letech 2004–2011) bylo pojmenováno na počest Sergia Scagliettiho, legendárního karosáře a přítele Enza Ferrariho, který stál u zrodu ikonických vozů 50. a 60. let.

Designér: Vůz navrhlo studio Pininfarina pod vedením Franka Stephensona (a Kena Okuyamy).

Inspirace: Design čerpal z historického modelu Ferrari 375 MM, který si nechal na zakázku postavit režisér Roberto Rossellini pro svou ženu Ingrid Bergman. Typickým prvkem jsou „“vydlabané““ boční prolisy (scalloped sides), které vozu dodávají lehkost navzdory jeho značným rozměrům (délka téměř 5 metrů).

Materiály: Bylo to první dvanáctiválcové Ferrari s celohliníkovou konstrukcí podvozku i karoserie, což zvýšilo tuhost a snížilo hmotnost o 10 % oproti předchůdci 456M.

Pod dlouhou kapotou tepe atmosférický vidlicový dvanáctiválec (typ F133F), který je posunut co nejvíce vzad za přední nápravu pro lepší vyvážení (tzv. front-mid engine).

Skutečné 4místné auto: Na rozdíl od většiny Ferrari, kde jsou zadní sedadla jen pro zavazadla, se do 612 Scaglietti v pohodě usadí dva dospělí lidé i na delší cestu.

Electrochromic Roof: Pozdější verze (např. edice Sessanta) měly prosklenou střechu s technologií elektrochromatického zatmívání – pouhým tlačítkem jste mohli měnit průhlednost skla.

Rozložení hmotnosti: Díky uložení motoru za přední nápravu a převodovce u zadní nápravy (systém Transaxle) je poměr hmotnosti 46 % vpředu a 54 % vzadu, což autu dává nečekanou agilitu.

Manettino: Od roku 2008 byl vůz v rámci programu „“One-to-One““ vylepšen o slavný ovladač manettino na volantu, karbon-keramické brzdy a rychlejší převodovku z modelu 599 GTB.

Popis vozidla – Jedná se o vozidlo ve 100% technickém i kosmetickém stavu s nájezdem 93 tisíc kilometru po 23 letech od jeho vyrobení v nejvyšší možné výbavě s plátěnou střechou a raritní barvou. Dokonalá netknutá časová schránka z doby, kdy se ještě ve výrobě automobilů na ničem nešetřilo a zároveň jeden z mála dochovaných netknutých kusů tohoto modelu karoserie kabriolet v České Republice.

Popis vozidla – Jeden ze 3 prototypů (vůz č.1 a 3 má v majetku továrna) byl prodán do zahraničí, naposled s ním závodil M. Jonsson osminásobný mistr Š.

Popis vozidla – Ferrari 360 Modena v ikonickém odstínu Giallo Modena (jasně žlutá) a s manuální převodovkou je jedním z nejvýraznějších sportovních vozů přelomu milénia. Tento model byl vyráběný v letech 1999–2004, představoval pro Ferrari technologický skok díky celohliníkovému podvozku a karoserii. Jedná se o následníka ikonického modelu F355.

Popis vozidla – Vůz se zúčastnil mistrovství světa v rallye,pak byl v muzeu mistra světa D. Auriola

Popis vozidla – Do provozu uveden v USA dále jezdil v Holandsku a od roku 2022 v ČR.

Popis vozidla – Tento exemplář ikonické řady R129 představuje vrcholnou éru inženýrství Mercedes-Benz pod taktovkou designéra Bruna Sacca. Vůz byl zakoupen v roce 1999 v Mnichově a do dnešního dne si uchoval svou absolutní integritu. Jedná se o verzi po druhém faceliftu, která v sobě snoubí klasické linie 90. let s modernější technikou a vytříbeným komfortem.

Hlavním atributem tohoto vozu je jeho vzácná konfigurace z programu Designo.

Exteriér: Lakování v zakázkovém odstínu Designo zelená dodává vozu aristokratický a přitom neotřelý vzhled, který v závislosti na světelných podmínkách mění svou hloubku.

Interiér: Kontrastní béžový interiér v kombinaci s ušlechtilým dřevem dotváří atmosféru luxusního cestovního vozu.

Kola: Vůz je osazen originál 18″ disky AMG Monoblock, které jsou vyhledávaným dobovým doplňkem a podtrhují sportovní eleganci karoserie.

Původní stav: Karoserie nebyla nikdy opravována ani lakována. Vůz je v autentickém stavu, v jakém před lety opustil výrobní linku v Sindelfingenu.

Exkluzivita: V této barevné kombinaci, technické specifikaci a s doložitelným německým původem se jedná o nejspíše jediný exemplář v České republice.

Hlavním atributem tohoto vozu je jeho vzácná konfigurace z programu Designo.

Popis vozidla – kovová otevřená kulisa slyšíš kovové „cvaknutí“ při každém zařazení mechanický přesný návykový

Popis vozidla – Ferrari F355 Berlinetta s manuálem patří mezi nejikoničtější analogová Ferrari vůbec. Je to auto, které kombinuje starý svět (mechanika) a první moderní technologie Ferrari.

Popis vozidla – Swiss spec. Poslední model Ferrari za éry Enzo Ferrari – byl uveden krátce před jeho smrtí.
Analogový zážitek bez stabilizací, mechanický zážitek podélného
osmiválce s příčně uloženou převodovkou. Designově ikonické Ferrari díky DNA Ferrari Testarossa

Popis vozidla – Představuje fascinující spojení italského temperamentu a švýcarské preciznosti. Vůz byl zakoupen jako nový ve Švýcarsku a po celou dobu své existence byl v držení jediné majitelky, majitelky sítě kosmetických salonů. Tento fakt se promítl do nebývalé estetické i technické zachovalosti vozu. S nájezdem pouhých 24 000 km se jedná o jeden z nejméně jetých a nejzachovalejších exemplářů tohoto modelu v Evropě. Model 348 TB je často nazýván „baby Testarossa“ díky svým bočním nasávacím otvorům a mřížkování zadních světel. Je to čistě analogový stroj, který vyžaduje zkušeného řidiče a nabízí syrový mechanický zážitek.

Popis vozidla – Model 512 TR (Testarossa Riconducibile) byl zásadní modernizací původní Testarossy. Inženýři se zaměřili na odstranění největších slabin – ovladatelnosti a vysokého těžiště.

Srdcem vozu je vylepšený plochý dvanáctiválec, který byl pro lepší stabilitu uložen o 30 mm níže než u předchozího modelu.

Přesný objem: 4 943,03 cm³

Uspořádání: 180° dvanáctiválec (Flat-12)

Výkon: 428 koní (315 kW) při 6 750 ot./min

Točivý moment: 491 Nm při 5 500 ot./min

Vstřikování: Pokročilejší systém Bosch Motronic M2.7 (původní model měl K-Jetronic).

Maximální rychlost: 314 km/h

Zrychlení 0–100 km/h: 4,8 sekundy

Zrychlení 0–1000 m (pevný start): 22,9 sekundy

Ferrari 512 TR dostalo tužší šasi a nové odpružení.

Kola: Zvětšila se na 18 palců (předchozí měla 16″“), což umožnilo instalaci větších brzd (315 mm vpředu, 310 mm vzadu).

Pneumatiky: Vpředu 235/40 ZR 18, vzadu masivní 295/35 ZR 18.

Vizuální změny: Přední nárazník byl zaoblen v duchu modelu 348, zmizela černá mřížka kolem předních světel a interiér byl kompletně přepracován pro větší pohodlí a lepší ergonomii.

Bylo vyrobeno celkem 2 261 kusů. Dnes je 512 TR považována za tu nejlepší „klasickou“ Testarossu k řízení, protože kombinuje ikonický design 80. let s mnohem lepší mechanickou spolehlivostí a ovladatelností modernějších Ferrari.

Popis vozidla – Soutěžní speciál tovární výroby v úpravě pro skupinu N. S vozem v letech 1992-93 startovala za AMK Škoda v mistrovství republiky budoucí tovární posádka Jaroslav Starý – Miroslav Šlambora. Později vůz skončil v autokrosu a v letech 2022-23 prošel náročnou renovací.

Popis vozidla – F40 byla ve své době revoluční díky použití kompozitních materiálů. Cílem byla minimální váha, což se podepsalo na každém detailu:

Materiály: Karoserie se skládá pouze z 11 panelů vyrobých z kombinace kevlaru, karbonových vláken a hliníku. Základem je prostorový rám z ocelových trubek (tradiční metoda Ferrari), který je však u F40 vyztužen panely z kevlaru a karbonu, které jsou k rámu přilepeny speciálním lepidlem. To dodává autu extrémní tuhost při zachování nízké váhy.

Lak: Aby se ušetřila váha (cca 2 kg), vrstva červeného laku Rosso Corsa byla tak tenká, že na přímém slunci můžete skrz barvu vidět strukturu karbonových vláken.

Okna: Rané verze neměly klasická stahovací okna, ale posuvné panely z Lexanu (polykarbonátu), opět kvůli úspoře hmotnosti.

Design: Autorem tvarů je studio Pininfarina (konkrétně designér Pietro Camardella). Každý průduch a křídlo na karoserii má svůj aerodynamický účel – nic tam není jen pro parádu.

Ferrari F40 bylo poslední Ferrari, kterému dal osobně zelenou sám Enzo Ferrari krátce před svou smrtí, a jeho zadání bylo jasné: postavit nejlepší a nejrychlejší auto na světě.

Doba výroby: 1987 – 1992 (závodní verze LM a GTE vznikaly až do roku 1996).

Počet kusů: Celkem bylo vyrobeno 1 311 kusů (původní plán byl vyrobit pouze 400 kusů). Tento kus má posuvná lexanová okna – bylo jich vyrobeno pouze 50 kusů z celkového počtu.

Barva: Všechny vozy opustily továrnu v jediné barvě – červené (Rosso Corsa). Pokud dnes uvidíte žluté nebo černé F40, bylo přelakováno později.

V autě nenajdete žádné koberce, rádio, posilovač řízení, ABS a dokonce ani vnitřní kličky dveří. Místo nich je v prohlubni dveří jen ocelové lanko, za které zatáhnete.

Ferrari F40 nebylo stavěno jako luxusní doplněk, ale jako čistokrevný závodní stroj, který shodou okolností dostal SPZ. Je to surový, hlučný a naprosto fascinující mechanický stroj.

Popis vozidla – Lancia Thema 8.32 je unikátní automobil, jehož největší chloubou je hned na první pohled skrytý poklad – motor převzatý z dílny Ferrari. Pod kapotou se nachází osmiválcový agregát o 32 ventilech, vycházející z pohonné jednotky použité například ve voze Ferrari 308, který byl však upraven pro kultivovanější projev vhodný pro luxusní sedan. Označení „8.32“ tak přímo odkazuje na osm válců a 32 ventilů tohoto výjimečného motoru.
Tento konkrétní vystavený vůz je faceliftovaná verze modelu, která přinesla modernizovaný vzhled i některé technické úpravy. Na první pohled působí Thema nenápadně a elegantně, což ostře kontrastuje s jejím skutečným výkonovým potenciálem. Právě tato kombinace diskrétního designu a špičkové techniky z ní činí jeden z nejzajímavějších „spících draků“ své doby. Mezi zajímavosti patří například elektronicky výsuvný zadní spoiler, který se aktivuje při vyšších rychlostech.
Lancia Thema 8.32 byla vyráběna v omezeném počtu kusů, což z ní dnes činí vyhledávaný sběratelský automobil. Tento model představuje vrchol tehdejší produkce značky a dodnes symbolizuje jedinečné spojení italské elegance, luxusu a techniky inspirované světem supersportů.

Popis vozidla – Současně s náběhem modelu Škoda Favorit do výroby začal vývoj jeho modifikace pro sport a od sezóny 1989 se pravidelně objevoval nejen na domácích i světových soutěžních tratích, ale také na okruzích a závodech do vrchu. Starty v německém seriálu vytrvalostních závodů Veedol Cup na okruhu Nürburgring s vozem Favorit upraveným do skupiny H navázali na předchozí starty s vozy 130 LR a Rapid.

Popis vozidla – Jeden z přibližně 25 vozů Ferrari Testarossa upravených firmou Koenig Specials, jednou z prvních a ve své době nejvýznamnějších evropských tunerských firem. Firma byla založena  úspěšným automobilovým závodníkem Willy Koenigem, který nebyl spokojen s úrovní produkčních supersportovních vozů a rozhodl se posouvat hranice jejich výkonu a designu. Vůz je poháněn pětilitrovým plochým dvanáctiválcovým motorem uloženým podélně před zadní nápravou a v Koenigově úpravě se dvěma turbodmychadly byl prezentován na titulních stranách předních motoristických časopisů jako nejvýkonnější a nejrychlejší Ferrari na světě. Enzo Ferrari nesl popularitu Koenig Specials s předvídatelnou nevolí a domáhal se právní cestou toho, aby Koenig přestal používat označení Ferrari. Přestavěné vozy si ale vydobyly kultovní postavení, dodnes mají nespočetné množství fanoušků a jsou nadále předmětem neutuchajících internetových diskusí.

Popis vozidla – Těchto kupé v této motorizaci bylo celkem vyrobeno 3680 ks

Popis vozidla – FERRARI 308 (1985)
Ferrari 308 GTB (Berlinetta kupé) nebo GTS (spider) byl sportovní automobil, který v letech 1975 až 1977 vyráběla italská automobilka Ferrari. Jeho předchůdcem bylo Ferrari Dino a nástupcem Ferrari 328.
Celkem bylo vyrobeno 12 tisíc 

Popis vozidla – Ferrari 308 GTBi Quattrovalvole. Jedno z posledních vyrobených Ferrari 308 (červen 1985) v méně časté evropské specifikaci Berlinetta (kupé) v krásné barevné kombinaci rudého laku Rosso Corsa a vzácného koženého interiéru v barvě Pelle Crema. Quattrovalvole neboli 4 ventily na válec je tedy poslední a nejrychlejší evolucí tohoto ikonického sportovního kupé, které bylo poprvé představeno na Pařížském autosalonu v roce 1975. Design vytvořený Leonardemo Fioravantim oslovil hned několik filmových režiséru, kteří „třistaosmičky“ zařadili do svých filmů jako jedny z hlavních hrdinů, nejznámějším je seriál Magnum. Společnost Sports Car International prohlásila Ferrari 308 GTB za pátý nejlepší sportovní automobil sedmdesátých let. Celkem bylo vyrobenu pouze 748 kusů této verze a to včetně exportních určený pro americký trh nebo s pravostranným řízením pro UK a Japonsko.

Toto krásné Ferrari bylo dodáno v červenci 1985 prvnímu švýcarskému majiteli a následně se dostalo přes Itálii a Německo do ČR, kde je od roku 2012 v rukou jediného majitele. Vůz získal v roce 2019 certifikát Ferrari Classiche.

Popis vozidla – Ferrari 308 bylo prvním sériovým modelem značky s motorem V8 umístěným uprostřed napříč. Základem modelu 308 je klasicky trubkový rám s oddělenou karoserií s ocelovými a laminátovými panely. Celkem bylo vyrobeno pouze 494 kusů GTBi.

Popis vozidla – Bitter SC se zrodil koncem sedmdesátých let dvacátého století a byl představen v roce 1979 jako přímý nástupce modelu CD. Tvarem své karoserie Bitter SC připomínal Ferrari 365 GT 2+2 a jeho nástupce v podobě modelů 400 a 412.
Tento vůz byl vyroben na zakázku pro automobilového závodníka Michaela Beckera s výrobním číslem 79 z celkového počtu 420 vyrobených vozidel.
Vozidlo je v původním originálním stavu pouze s provozní údržbou. Pod přední kapotou na příčce před motorem je i vlastnoruční podpis pana Ericha Bittra z roku 2018 u příležitosti oslavy jeho 80 narozenin.

Popis vozidla – Tento automobil se vzácnou barevnou kombinací vlastnila krátce starší dáma, druhý švýcarský majitel měl vůz dlouhých 36 let uložený v garáži a za 42 let nebyl nikdy havarovaný. Provedeny byly drobné opravy a výměna některých gumových dílů.

Popis vozidla – Vzácná speciální série luxusního sedanu Lincol Continental. Tato edice jako jediná se vyznačovala duálním lakováním.
Interiér nabízí maximální komfort s elektricky nastavitelnými sedadly Twin Comfort Lounge, čalouněna luxusním velurem.
Automatická klimatizace, palubní hodiny Cartier, audio systém Quadra-Sonic, extrémně tichý interier atd. Zážitek z jízdy, kterému se říkalo ,,boulevard ride“.
Vyrobeno pouze 2.300 ks. Podle průzkumu a dohledatelnosti je tento Lincoln jediný v Evropě.

Popis vozidla – V letech 1975 až 1980 vzniklo zhruba 300 kusů závodního modelu ŠKODA 130 RS. Karoserie vycházela z typu Š 110 R, ale víko kufru, dveře a střecha byly z hliníku, rozšířené blatníky a zadní kapota z laminátu. Zcela nová byla vlečená zadní náprava. Okruhový vůz 130 RS byl postavený v roce 1978 pro tovární tým, v letech 1979-83
s ním pak jezdil závody do vrchu soukromý jezdec Petr Doležal.
Do sbírky muzea byl zakoupen v roce 1984 a v roce 2014 restaurován.

Popis vozidla – Toto vozidlo bylo vyrobeno v roce 1977 s výrobním číslem 269 na zakázku pro dvounásobného olympijského vítěze v rychlobruslení Erharda Kellera. V maximální možné výbavě, kterou firma Bitter automobile GmbH nabízela, byla pořizovací cena 105.900,- DM, což v té době byla částka, za kterou jste pořídili 3,5 Porsche nebo 2 Ferrari.
Od roku 1993 byl druhým majitelem populární DJ z Kolína nad Rýnem Jens Albies.
Po komletní renovaci v letech 2014 – 2015 jsem se stal šťastným třetím majitelem.

Popis vozidla – Kabrioletů Chevy Chevelle bylo v roce 1970 vyrobeno 4475 kusů

Popis vozidla – Po renovaci

Popis vozidla – Vozidlo původem z jižní Francie, pořízeno po 1. majiteli. Příplatková – 5stupňová mechanická převodovka, posilovač řízení, klimatizace, termální skla, el. okna, kožený interiér, samostatné loketní opěrky, rádio Becker a el. anténa, přední bezp. pásy

Popis vozidla – Jedná se o jediný vůz Mercedes Benz 280 SL – Pagode, který byl nakoupen so tehdejší ČSSR prvním majitelem přes TUZEX počátkem roku 1968. Bylo to tedy těsně před srpnovou „bratrskou pomocí“, jenž takové nákupy už dále neumožňovala.
Tím majitelem byl tehdejší Generální ředitel Pragokoncertu – Josef (Joe) Spurný. Byl to on, kdo podepisoval souhlas s výjezdy do zahraničí pro naše významné zpěváky a zpěvačky tehdejší POP musik … jako byli Karel Gott, Valdemar Matuška, Eva Pilarová, Helena Vondráčková a další.
Já jsem vůz koupil v roce 1985 a od té doby ho vlastním. Ještě v roce 1985 jsem ho zapůjčil do videoklipu skupině Naturál, pro jejich hit „Já na to mám“.
Ten je možné zhlédnout na YouTube zrovna jako můj rozhovor s redaktorem Hořejším v relaci tehdejší AUTOMOTREVUE, kde se zabývám právě designem Mercedesů 60tých let. Video je možno přehrát pod názvem „Karel Plzák Designer“.
S tímto vozidlem jsem také od počátku 90tých let čestným členem „Mercedes SL Club Austria“. Tento klub jsem v průběhu let několikrát pozval do České Republiky a byl hrdý na to jak si všichni naší krásnou vlast zamilovali (nejen Prahu).

Popis vozidla – Jedno z nejhezčích aut všech dob. Americká klasika, kombinace brutální výkon a krásna elegance. Corvette C2 je rarita v Evropě, zvlášť v tomto provedeni: červena coupe, slavný Big Block motor, manual, výfuky “side pipes”.

Popis vozidla – Vozidlo ze zapůjčeno ze sbírky p. Jiřího Sudíka

Popis vozidla – Služební vozidlo Ministerstva zahraničí ČSSR. Působilo na Čsl. ambasádě v turecké Ankaře.
V letech 169 – 1970 sloužilo našemu tehdejšímu velvyslanci Alexanderu Dubčekovi, který byl po potlačení Pražského jara a okupaci ČSSR Rudou armádou z pozice generálního tajemníka ÚV KSČ odeslán na tuto funkci.

Popis vozidla – Vůz byl v říjnu 1963 prodán prodejcem Luigi Chinetti Motors Inc. – USA, kde jej zakoupil jistý William B. David. Podle dostupných informací byl poté v roce 1970 prodán Anthony Knowlesovi, v roce 1971 Miltonu Wilsonovi a v roce 1988 se objevil v katalogu Ferrari Market Letter. V roce 1990 byl ve sbírce pana Hanse Thulina, v roce 1994 byl majitelem vozu Ital Luciano Colosio, v roce 2001 byl vůz získán na aukci Bonhams Gstaad a od roku 2014 je ve vlastnictví sběratele z ČR. V roce 2013 byl certifikován společností Ferrari.
Vozidlo opustilo továrnu v barvě karoserie Oro Chiaro a barvě interiéru Pelle Beige, avšak podle dostupných fotografií jsme zjistili, že někdo interiér přepracoval na černou barvu a poslední taková fotografie je z roku 2001 a v době certifikace Ferrari v roce 2013 již mělo vozidlo interiér zpět v původním provedení Pelle Beige. Nyní má vůz původní barvu exteriéru a interiéru, jak vyjel z továrny, což potvrzuje certifikát Ferrari.
Tento vůz Ferrari 400 Superamerica Coupe Aerodinamico by Pininfarina série 2 je jedním ze 14 vozů série 2 s uzavřenými světlomety, celkem bylo v sérii 2 vyrobeno 22 vozů 400 SA.

Popis vozidla – Výroba od roku 1956-1975 v několika úpravách Tatra 603 byla poháněna vzduchem chlazeným osmiválcovým motorem s objemem 2,5 litru, umístěným za zadní nápravou. Motor, který navrhl Ing. Julius Mackerle, měl u prvních typů výkon 73 kW, u posledních verzí 77 kW (105 koní) a poháněl přes čtyřstupňovou převodovku zadní nápravu. Brzdy byly zpočátku bubnové, od konce roku 1968 se montovaly licenční kotoučové brzdy Dunlop na všechna kola. Od roku 1973 vozidlo používalo bezkontaktní elektronické kondenzátorové zapalování PAL. Motor byl v upravené verzi použit také pro pohon lehkého nákladního vozu Tatra 805 či pojízdných kompresorů a elektrocentrál. Maximální rychlost T 603 byla 160 km/h (údaj výrobce), ve skutečnosti však byly vozy rychlejší a díky své aerodynamické karosérii s nízkým součinitelem odporu (Cw=0,354) dosahovaly rychlost přes 170 km/h. Jízdní vlastnosti odpovídaly koncepci s motorem za zadní nápravou s výkyvnými hnacími polonápravami, takže vozidlo bylo citlivé na boční vítr a při ostré jízdě v zatáčkách přetáčivé. Zlepšení jízdních vlastností napomohlo zavedení torzního stabilizátoru přední nápravy u typu T2-603, jakož i pozdější zavedení radiálních pneumatik Barum rozměru 180/90-SR15 s dezénem OR17, které byly vyvinuty speciálně pro T 603. Vozy měly velmi dobře vyřešeno odpružení s poměrně vysokým zdvihem kol a nízkou vratnou frekvencí, takže jízda s nimi byla pohodlná i na horších silnicích.

Popis vozidla – První vůz výrobce se samonosnou karoserii tohoto typu – proto zvaný „PONTON“.
Automobil je vybaven velkou střešní shrnovací střechou, zvanou „Faltdach“.
Tento vůz Mercedes Benz 190b – Ponton (1959) má také dost vyjimečnou historii a může reprezentovat „Padesátá léta“. Auto je čtyřdveřové, černé barvy s červeným interierem.
Vozidlo přivezl do tehdejší socialistické republiky v roce 1967 syn Iráckého vysokého vládního představitele, který začal studovat v Praze. Ve velkém původním technickém průkazu, který vlastním, je přípis že „vozidlo nesmí být prodáno nikomu z tehdejší ČSSR, ani žádnému devizovému tuzemci“! Tento majitel – „student“ se stal údajně později významným členem vlády v Iraku.

Popis vozidla – Automobil byl pečlivě renovován na zakázku v letech 2019-2021 na Slovensku. Lubomír Sladkay se svým týmem realizoval obnovu vozu do stavu „rodného listu“ dle datové karty v rozsahu více než 3.000h. Původní vlastník byl bankéř a podnikatel Karl Ballabene z Frankfurtu. Vůz o rok později daroval své dceři k narozeninám, údajně proto, že se nevešel za volant :-).

Popis vozidla – Mercedes-Benz 220 S Coupé Hydrak (W180), rok 1959, je mimořádně elegantní a dnes velmi vyhledávaný sběratelský automobil ze slavné řady „Ponton“. Tento dvoudveřový model byl vyroben v pouhých 1 251 exemplářích, což z něj činí raritní vůz s vysokou historickou hodnotou. Pod kapotou pracuje kultivovaný řadový, vodou chlazený šestiválec o objemu 2 195 cm³ s výkonem 106 PS, známý svou hladkostí chodu a spolehlivostí.

Tento konkrétní vůz, evropského provedení je navíc vybaven vzácným systémem Hydrak, poloautomatickou převodovkou, která byla instalována přibližně pouze u 3 % celkové produkce modelu. Interiér zdobí nádherné červené kožené polstrování, které dokonale podtrhuje luxusní charakter vozu. Automobil byl dovezen ze Švýcarska, kde byl součástí soukromé sbírky ženevského bankéře, což potvrzuje jeho exkluzivní původ i pečlivou historii. Elegantní linie karoserie, chromované detaily a vzácná specifikace činí z tohoto kupé skutečný klenot automobilové historie.

Tento Mercedes-Benz 220 S Coupé (W180) z roku 1959 se dochoval ve výjimečně autentickém stavu. Vůz je až na celolak jinak zcela původní, včetně mnoha detailů, které dnes bývají u podobných automobilů často nahrazeny. Dochovány jsou originální chromované nárazníky, původní lampy Bosch, stejně jako motor i převodovka. Automobil má najeto pouhých 37 000 km, což odpovídá i velmi zachovalému interiéru. Kabina je vybavena originálním červeným koženým polstrováním, které si zachovalo svou patinu a charakter doby. Původní je také dřevěný dekor přístrojové desky i dveřních výplní. Pod kapotou pracuje původní řadový šestiválec osazený dvojitým karburátorem Pajta, který byl pro tento model typický. Celek tak představuje mimořádně autentický exemplář s vysokou mírou originality, jaká se dnes u těchto vozů objevuje jen velmi zřídka.

Popis vozidla – Je to Mercedes, žádná sláva

Popis vozidla – Původní stav, s drobnými opravami bez renovace. Třetí majitel. Auto pochází ze Švýcarska

Popis vozidla – Mercedes-Benz 190 SL (W121) je dvoudveřový luxusní roadster, který se vyráběl v letech 1955 až 1963. Jednalo se o cenově dostupnější variantu oproti svému „velkému bratrovi,“ slavnému modelu 300 SL. Sériová výroba modelu 190 SL byla zahájena v květnu 1955. Poprvé byl vůz představen jako prototyp již na newyorském autosalonu v únoru 1954. designem modelu 190 SL stojí designéři Karl Wilfert a Walter Häcker. Nicméně, za zrodem celého projektu stál americký dovozce vozů Mercedes-Benz Maximilian E. Hoffman, který přesvědčil vedení automobilky, aby vytvořili cenově dostupnější sportovní vůz, který by vizuálně připomínal 300 SL.

Popis vozidla – Mercedes-Benz 300 SL (W198) není jen „verze bez střechy“ slavného Gullwingu. Pro mnohé sběratele a znalce je to technicky vyspělejší, lépe ovladatelné a paradoxně i praktičtější auto. 300 SL je prvním sériově vyráběným vozem s přímým vstřikováním paliva. Tato technologie, odvozená ze stíhačky Messerschmitt Bf 109, umožňuje řadovému šestiválci o objemu 3,0 l dosáhnout výkonu 215 koní. Na rok 1957 to byla naprostá sci-fi hodnota, díky které vůz hravě překoná rychlost 240 km/h.

Popis vozidla – Konstrukční a vývojové práce na novém závodním voze začaly na jaře 1956 a vývoj pokračoval po celý rok 1957. Základem vozu byl prostorový trubkový rám s nezávislým zavěšením kol a laminátovou karoserií. První závodní představení dvou vozů Š 1100 OHC se uskutečnilo v červnu 1958 na Mladoboleslavském okruhu městem a závodů se účastnily až do roku 1963. S vystaveným vozem jezdil převážně Václav Bobek st., dále Jaroslav Bobek, Josef Vidner a Václav Čížkovský. Po skončení závodní kariéry byl vůz převeden do oddělení propagace, odkud byl předán do nově vznikající sbírky Škoda Muzea.

Popis vozidla – Tento vůz šasi B24S-1325 byl vyroben roku 1956 jako jeden z 512 vyrobených kusů verze Convertible.

Ještě v 50’ letech byla upravena přední část vozu v Carrozzeria Boano (slavná karosářská dílna, kde vznikaly vozy Ferrari nebo Alfa Romeo). Vůz dostal unikátní vzhled, zabudováním mlhovek do přední masky a rovněž výdechy v kapotě.

Další speciální a velmi žádaná dobová úprava je Nardi kit, která zvyšuje výkon vozu upraveným sáním a dvěma karburátory Weber.

Mezi lety 1956 a 1964 není historie zatím známá. V dobových dokumentech „“Libretto di Circolazione““ a „“Carta di Circolazione“ má registrované pouze 3 majitele.

První zmínka o registraci vozu je z Říma, 16. června 1964 na jméno Francesco Sicara. Dále víme, že vůz změnil registraci ještě 2x a to do provincie Latina a Viterbo.

Posledním vlastníkem byla rodina Stacchiotti, kde došlo v květnu roku 2013 přenesení vlastnictví z otce na syna a mezi lety 2013 a 2015 ke kompletní renovaci. Lancia Aurelia B24S Convertible představuje absolutní vrchol elegance poválečné Itálie. Model B24 Convertible se vyráběl mezi lety 1956 až 1958 a dohromady jich vzniklo pouhých 512 kusů. Tento konkrétní vůz byl vyroben roku 1956 a ještě v 50’ letech prošel úpravou přední část v Carrozzeria Boano (slavná karosářská dílna, kde vznikaly vozy Ferrari nebo Alfa Romeo). Vůz dostal unikátní vzhled zabudováním mlhovek do přední masky a výdechy v kapotě. Pod nimi najdeme další dobovou úpravu. Tou je vzácný Nardi kit, jenž zvyšuje výkon motoru upraveným sáním a dvěma karburátory Weber. Lancia Aurelia B24S Convertible představuje absolutní vrchol elegance poválečné Itálie. Model B24 Convertible se vyráběl mezi lety 1956 až 1958 a dohromady jich vzniklo pouhých 512 kusů. Tento konkrétní vůz byl vyroben roku 1956 a ještě v 50’ letech prošel úpravou přední část v Carrozzeria Boano (slavná karosářská dílna, kde vznikaly vozy Ferrari nebo Alfa Romeo). Vůz dostal unikátní vzhled zabudováním mlhovek do přední masky a výdechy v kapotě. Pod nimi najdeme další dobovou úpravu. Tou je vzácný Nardi kit, jenž zvyšuje výkon motoru upraveným sáním a dvěma karburátory Weber.

1. Ikona italského designu 50. let od karosárny Pinin Farina. Představuje absolutní vrchol elegance poválečné Itálie. Dle expertů se jedná o jeden z nejkrásnějších otevřených vozů své éry.

2. První sériový vyráběný V6 motor a navíc z pera Vittoria Jana.

3. Velmi vzácný kus s unikátní dobovou úpravou od Carrozzeria Boano a Nardi kitem, který zvyšoval výkon vozu.

Popis vozidla – Vozidlo bude součástí klubové expozice Mercedes Benz ČR

Popis vozidla – ve své době nejrychlejší sériově vyráběný vůz na světě. 8.července 1953 vůz prodal Charles H. Hornburg z Los Angeles, který se v roce 1948 stal prvním dovozcem automobilů Jaguar do Spojených států, panu Jamesovi K Smithovi. Hornburg Jaguar Inc. zůstává jedním z největších prodejců vozů Jaguar v Americe až do
současnosti.

Popis vozidla – Mercedes-Benz 300 (W186), známý jako „Adenauer“, byl v 50. letech vrcholem německého automobilového inženýrství a symbolem poválečné obnovy Německa.
Jedná se o luxusní reprezentativní vůz vyráběný v letech 1951–1957. Byl to největší, nejdražší a nejrychlejší německý sériový vůz své doby. Svou majestátní postavou a chromovanými detaily cílil na nejvyšší státníky, diplomaty a průmyslníky.
Vůz získal svou přezdívku po prvním německém kancléři Konradu Adenauerovi, který tento model (v celkem šesti evolučních kusech) používal jako svůj služební vůz. Adenauer byl natolik spjat s tímto typem, že se název „Adenauer“ stal oficiálně uznávaným označením v komunitě veteránistů.

Popis vozidla – Vozidlo má víceletou historii v České republice, kam bylo dovezeno podle doložitelné historie pravděpodobně kolem roku 2010 z Francie. V ČR vystřídalo několik majitelů. Prvním byl milovník historických vozidel ze Severních Čech. Dalším majitelem od roku 2014 byl aktivní veteránista z okolí Klatov, který zároveň organizuje akce zaměřené na americká historická vozidla. Vozidlo se následně cestou překupu dostalo do vlastnictví současného prezidenta FKHV ČR a od něj vůz koupil v roce 2022 současný majitel.

V 50. letech 20. století bylo vozidlo poprvé prodáno, pravděpodobně v roce 1952 do oblasti Allier ve Francii. Vozidlo bylo na území Francie dále prodáno farmáři z Louchy-Montfand Raymond Laurent na konci května roku 1957, který vozidlo vlastnil až do května roku 1990. Detailněji se zatím nepodařilo historii vozu zmapovat.zaměřené na americká historická vozidla. Vozidlo se následně cestou překupu dostalo do vlastnictví současného prezidenta FKHV ČR a od něj vůz koupil v roce 2022 současný majitel.

Popis vozidla – Auto je od II. světové války v ČR. Bylo provozováno do roku 1971, pak bylo odstaveno jako nepojízdné, ale kompletní. Dle německého standardu má řízení vlevo, ale například má blinkry a také původní mávátka. Od toku 1937 měly některé modely, včetně tohoto vozu), nové přední světla, které se pak objevily na VW Brouk. V roce 2017 bylo kompletně renovováno, k vidění je v Muzeu starých strojů Žamberk.

Popis vozidla – předokolka, sklápěcí světla, kompresor, poloautomat

Popis vozidla – V Mladé Boleslavi probíhala v letech 1934 až 1946 výroba osobního vozu Škoda Popular v několika karosářských variantách. Pro účast na Rallye Malá Dohoda byly vyrobeny tři identické sportovní vozy s karoserií kupé a plechovou střechou z hliníku. S tímto vozem se startovním číslem 74 se zúčastnili Jaroslav Horák a jeho spolujezdec Jaroslav Netušil a skončili celkově na 7. místě a se svými kolegy na druhém místě v soutěži družstev. Vůz byl následně prodán soukromým majitelům. Tento vůz je od roku 1968 součástí sbírky muzea ŠKODA. Byl zakoupen jako kompletní vůz, ale před náročnou renovaci, která byla dokončena v roce 2021.

Popis vozidla –Poloautomatická převodovka Wilson, jedná se o 1. typ zkonstruovaný po převzetí francouzské větve automobilky STD Antonkem Lagem

Popis vozidla – Auto opustilo továrnu 22. září 1934. Ve formě pojízdného chassis bylo předáno do karosárny VandenPlas ke zhotovení karoserie typu drop head coupe a pak do londýnského zastoupení Alvis. Záhy pak bylo prodáno prvnímu majiteli. Někdy po roce 1969 bylo vyvezeno do Austrálie a zde bylo v 80tých letech restaurováno. Přitom byl vyměněn původní motor za jiný stejného typu, ale s větším objemem. Do Anglie se auto vrátilo na začátku 21. století a odtud bylo v roce 2017 přivezeno do Česka současným majitelem.

Popis vozidla – Sportovní sedan na zkráceném podvozku, konstruktér Georg Roesch, poloautomatická převodovka Wilson. Modelu 70 a 75 všech verzí v letech 1930 až 1935 vyrobeno 2 757 kusů. Odvozena sportovní a závodní verze, model 90, v letech 1930 až 1933 vyrobeno 216 kusů. Tento konkrétní vůz prožil svůj život v anglickém hrabství Yorkshire.

Popis vozidla – Gabriel Voisin je jednou z nevýznamnějších osobností počátků automobilismu a letectví. Původně vystudovaný architekt a průmyslový designér postavil již v roce 1907 letoun schopný vzletu za pomocí vlastní síly a spolupracoval s velikány jako je Louis Blériot. Během První světové války patřil mezi přední dodavatele letadel, avšak po válce se soustředil výhradně na automobily. Značnou měrou mu pomohl jeho přítel André Citroën a také fakt, že jeho letadla byla použita v bojích, což velice špatně nesl.

Jeho automobily byly silně ovlivněny letectvím, ArtDecem a měly v sobě něco velmi extravagantního a jedinečného. Tento Voisin není výjimkou. Jedná se o jeden z posledních vyrobených modelů C23, i když ve skutečnosti je to spíše typ C24, neboť šasi #47338 bylo postaveno jako prototyp modelu C24 přímo pro Gabriela Voisina. V současné době již na světě neexistuje mnoho významnějších Voisinů než je tento. Jedná se o velice vzácný typ s tří-litrovým motorem, kterých se dochovalo velmi málo a navíc s unikátní ultrahrannou karoserií ve stylu ArtDeco zvanou Charquatre (někdy nazývanou Myra), která byla navržena společně Voisinem a jeho přítelem, známým architektem Le Corbusierem.

Skutečnost, že tento konkrétní vůz patřil přímo Gabrielu Voisinovi, který si jej nechal až do své smrti z něj dělá opravdový unikát. Automobil má od nového pouze tři majitele, z nichž dva jsou členové rodiny Voisin. Předchozí majitel vůz koupil přímo od Bernarda Voisina roku 1995. Vůz nikdy nebyl vystaven na Concours d’Elegance a je stále v původním stavu s dobovými fotografiemi, které byly pořízeny přímo u rodinné vily ve Villefranche-sur-mer na francouzské Riviéře.

Vůz je naprosto originální a po renovaci.

Popis vozidla – Továrnou Mercedes Benz postavený závodní roadster určený pro závod Alpská jízda konaný ve dnech 7. až 11. srpna 1929.

.

Popis vozidla – Po první světové válce vyvinula společnost Daimler-Motoren-Gesellschaft nový model Mercedes 10/40/65 PS. Byly to první sériově vyráběné automobily na světě, vybavené kompresory. Kompresor se tehdy ještě německy nazýval „“Gebläse““ (dmychadlo) a umožňoval motoru s menším objemem dosáhnout přivedením většího množství vzduchu vyššího výkonu. Výkon mohl krátkodobě stoupnout ze 40 na 65 koní. V letech 1921 až 1924 postavili celkem 851 vozů typu 10/40 PS a 18 vozů 10/40/65 PS. Daimler vyráběl model Mercedes 10/40 PS, později 10/40/65 PS, v letech 1921 až 1924. Motor měl zapínatelný kompresor, výkon bez kompresoru byl 40 koní při 2400 ot/min, po zapnutí kompresoru výkon stoupl na 65 koní.

Tento Mercedes byl vyroben v březnu 1923 a byl dodán firmě Charles Myers z Melbourne, který byl začátkem dvacátých let výhradním dovozcem značky nejen do jižní Austrálie, ale jak dobová reklama tvrdí i do celé Australasie!

Vůz v předrenovačním stavu získal v osmdesátých letech Německý sběratel. Od něj jej pak získal známý Maďarský sběratel, který jej v devadesátých letech za pomoci Mercedes Benz muzea ve Stutgartu kompletně zrenovoval.

1. Jeden z prvních sériově vyráběných kompresorových vozů na světě a blueprint pro všechny kompresorové Mercedesy. Jedná se o původní vůz.

2. Velmi limitovaná produkce – pouhých 18 kusů!!

3. Absolutní technologická avantgarda své doby. Řidič mohl aktivovat kompresor podle potřeby a okamžitě proměnit charakter vozu z kultivovaného toureru na výkonný sportovní stroj.

.

Popis vozidla – Laurin & Klement BSC výrobního čísla 5635 z roku 1908 je jediným dochovaným exemplářem z dvanácti vyrobených kusů. První majitel byl z Liberce, v padesátých letech se pak vůz účastnil natáčení filmu Dědeček automobil. Součástí sbírky Škoda Muzea se stal v roce 2014. Po kompletní opravě podvozku, motoru, převodovky i dalších skupin byla v roce 2018 dokončena renovace karoserie.

Popis vozidla – 

Popis vozidla – Jedná se o přesnou repliku stroje z roku 1886, který je považován za první automobil poháněný spalovacím motorem na světě.
Originál vznikl v dílně německého konstruktéra Karla Friedricha Benze v Manheimu. Zpočátku však zájemců o nový stroj nebylo mnoho. O publicitu se postarala Benzova manželka Bertha, když s jedním vozem podnikla v roce 1888 dálkovou jízdu z Manheimu do Pforzheimu (přes 100 km). Tato cesta rozptýlila pochybnosti o spolehlivosti a bezpečnosti „automobilu“ a položila také základ budoucímu úspěchu firmy Benz. Na základě poznatků z dálkové jízdy došlo k technickým inovacím dalších vozů, například k přidání dalšího převodu pro snazší zdolání větších stoupání, který v původním typu chyběl a vůz tak bylo někdy do prudšího kopce nutno tlačit. Na 100 km spotřeboval vůz 10 litrů paliva, které se tehdy prodávalo v lékárnách pod názvem Ligroin.
Technické muzeum v Brně získalo do svých sbírek tento stroj darem v roce 2018.